Weilová, Simone (1909-1943). Francouzská sociální a náboženská myslitelka. Přestože zemřela mladá, významně ovlivnila poválečnou filosofii, náboženské a politické myšlení. Narodila se a studovala v Paříži a byla do velké míry ovlivněna svým učitelem, filosofem Alainem (Émile Chartier, 1868-1951), od něhož přijala specifickou filosofickou perspektivu odvozenou od Descarta, SPINOZY, ROUSSEAUA a KANTA. Svá studia dovršila na École Normale Supérieure, ale po krátkém učitelském působení se vzdala akademické kariéry. Chtěla pochopit a prožít situaci manuálního dělníka, a strávila proto v roce 1934 devět měsíců nekvalifikovanou prací v různých továrnách.
Tato zkušenost na ni měla dalekosáhlý vlivměla pocit, že "dostala navždy punc otroka". V tomto období napsala řadu esejů o současné evropské politice a o podmínkách tovární práce, z nichž jsou nejdůležitější Úvahy o otázkách svobody a sociálního útlaku (Réflexions sur les causes de la liberté et de l'oppression sociale, 1955).
Na počátku druhé světové války se se svou rodinou židovského původu přesunula nejprve (1940) do Marseilles a poté (1942) do Spojených států. V listopadu 1942 se jí splnilo přání dostat se co nejblíže těm, kdo v Evropě trpěli. Začala v Londýně pracovat v organizaci Svobodná Francie, pro kterou napsala své nejznámější dílo Potřeba kořenů (L'Enracinement, 1949), zabývající se problémy, jimž budou muset čelit Francouzi, když se v poválečné etapě budou pokoušet znovu najít své duchovní kořeny. Její zdravotní stav, oslabený různými nemocemi a dobrovolně přijatým utrpením, se v Londýně ještě zhoršil, když odmítla přijímat více potravy než kolik dostávali na příděl její krajané ve Francii. Zemřela v srpnu 1943 v sanatoriu v Kentu. Po válce jí vyšlo ve Francii přes 15 svazků různých spisů, z nichž většina byla přeložena do angličtiny.
Tvorba Weilové spadá do dvou období, která však na sebe úzce navazují. První lze označit jako "racionalistické" a jsou pro ně typické významné analýzy podmínek manuálních dělníků a kritika marxismu a koncepce technického pokroku. Druhé období, začínající po roce 1937, bychom mohli nazvat "mystické", i když se Weilová nikdy nevzdálila racionálnímu uvažování. V této pozdější fázi pronikla pozoruhodným způsobem do antické a křesťanské filosofie, což jí získalo pověst křesťanského mystika, i když, věma svému přesvědčení, odmítala křest. Ve své sociální filosofii zdůrazňovala duchovní hodnoty fysické práce, nabídla vizi pokapitalistické společnosti, která by neoddělovala fysickou práci od duševní, a vytvořila politickou teorii založenou nikoliv na právech, ale na povinnostech, které by uspokojovaly nejhlubší duchovní potřeby. FR

odkazy
Weil, S.: L'Enracinement. Préiude li une declaration des devoirs enver~' ľ etre humain. Paříž: Gallimard, 1950; angl. překl. The NeedJbr Roots přel. A. WiJls, Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1952.
_: La Condition ouvriere. Paříž: Gallímard, 1951.
_: Oppression et liberté. Paříž: Gallímard, 1955; angl. překl. Oppression and Liberty, přel. A. WiIls, J. Petrie, Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1958.
_: Écrit~. historiques et politiques. Paříž: Gallimard, 1960.
literatura
Pétrement, S.: Simone Weil: A Life. Do angličtiny přel. R. Rosenthal. Oxford: Mowbray, 1977.
Rosen, F.: Marxism, mysticism and líberty: the influence of Simone Weil on Albert Camus. Political Theory 7 (1979),301-19.